Fotky z prvomájového víkendu s kamarády z Grazu jsou na picasu:)
Procestovali jsme transylvánská města Sibiu, Brašov a Sighišoáru a byli i v horách v Paltiniši.... paráda!
dneska letím do Portugalska za ségrou:)
papa

Nové fotky z minulého víkendu v krásné Budapešti jsou na picasu!

Zítra odjíždím do Sibiu, kde se mám setkat s Biancou a spol., mými kamarády z Grazu:) a chystáme se trochu procestovat Transylvánii.

Trošku to tu skomírá, ale já nějak nestíhám...pořád jsem na cestách...

Strávila jsem krásné Velikonoce ve slovenských vesničkách na Bihoru. Fotky jsem právě umístila na picasaweb (http://picasaweb.google.com/Teromania) a připojila popisky, tak se mrkněte. Je jich dost, ale nechtěla jsem je promazávat, každá má své kouzlo, snad vás nebudou nudit. Bylo tam nádherně! Je to kouzelný kraj. Kdo má rád toulání po kopcích a rozjímání nebo potřebuje klid, doporučuju se tam podívat. A lidi jsou tam zlatí.
Dneska v půlnoci jedu domu, tedy nejprve do Oló.

Na picasa jsem dala fotky z krásného slunečného teplého víkendu. Komentář přibude brzy.

A jinak kdo eště neví, 16. dubna jedu domu, je to skoro už za týden... pobudu nejprve v Olomouci, páč mám rekreologii od pátku do neděle a pak pojedu do Jičína, a Sobotky a Libošovic:)
Ve čtvrtek večer se zase vracím zpátky do Cluje, s víkendovou zastávkou u Adel v Budapešti.

Není snad nic horšího než strávit krásný slunečný den psaním eseje!
Dneska jsem obětovala den a konečně napsala zprávu o literárním semináři v Bad Kissingenu, kde jsem byla minulý rok v listopadu! Pořád jsem to posouvala a posouvala...až jsem nad to musela sednout a napsat to, abych dostala kredity:) Spojila jsem nepříjemné s užitečným, páč na dnešek jsme měli zarezervovanou pračku a holky Ania a Diljanka odjely na víkend s ostatníma Erasmákama do Moldavska, takže praní zůstalo na mě. Pereme vždycky dohromady. V našem "caminu"(koleji) se musí pračka dycky zarezervovat strašně dlouho dopředu. Dnešek jsme měli zarezervovaný už asi měsíc dopředu a v tu dobu jsme nevěděly, že bude ten výlet, no tak to vyšlo takhle blbě. Strávila jsem tím snad čtyři hodiny...dáváme to i do sušičky a to trvá děsně dlouho, ale je to lepší, protože tady není kde to prádlo jinak sušit. Další praní sem bukla na 3. května večer, doufám, že to zas nevyjde tak, že tu ani jedna nebudem.
Takže tenhle víkend zůstávám v Cluji po delší době:) dobrovolně...mohla jsem jet na výlet s horalama, jedou zítra ráno do Apusen a budou stanovat někde vysoko, ale potřebovala sem trochu klid. Zítra odpoledne se tu koná v takovém jakémsi alternativním klubu Casa Transit v bývalé synagóze u řeky spousta kulturních akcí, divadelní představení, koncerty, pouliční hudebníci, domácí koláče a kdesi cosi (je to asi něco jako když byly akce v naší jičínské jezuitské koleji, pro Jičína znalé...:), tak se tam půjdu podívat. Eva tu má návštěvu, kamarádku Lenu z Norimberka, tak půjdu s nima. A večer jsu pozvaná na oslavu narozenin Rachel, jedné zajímavé Američanky, která mluví perfektně německy:) nevídané! Takže to jsou zatím mé plány na víkend a teďka už asi půjdu do hajan.
Jo a včera jsem viděla v německém filmovém klubu dobrý německý film "Am Tag als Bobby Ewing starb" über eine Hippie-Kommune..., na Wikipedie si o tom mužete něco přečíst.
mějte se hezky, milí zlatí:)))

Also, zu meinem Wochenende:
Strávila jsem ho v malé vesničce Apold v srdci Transylvánie. Apold patří k jedné z mnoha saských vesnic v této oblasti, Sasové sem přišli už v 12. století. Sice vůbec nepocházeli ze Saska, jak jsem se dočetla v průvodci, byli údajně z Flander a oblastí kolem Mosely a Rýna, ale vžil se pro ně prostě název "Sasové". Dneska už tam téměř žádní Němci nežijou, všichni se odstěhovali do Německa. V Apoldu žije už jen jedna jediná stará Němka, jinak je vesnice obydlena vesměs romským obyvatelstvem. Pro všechny tyto saské vesnice jsou typické opevněné kostely, auf deutsch "Kirchenburge". Sasové opevňovali své kostely, aby se mohli stát útočištěm vesničanů před nájezdy Tatarů a později vybudovaly věže a vysoké hradby, aby odolali útokům Turků. Všecko si to mužete prohlídnout na fotkách na picasu.

V Apoldu se nachází krásný opevněný kostel na kopci ve středu vesnice a hned za ním je evangelická fara (všichni tihle Sasové se po reformaci stali evangelíky), která je k dispozici dobrovolníkům, převážně z Německa. Momentálně jich tam žije 5, 4 Němci a jeden Francouz. Když přišli asi před 4 lety, byl ten dům v troskách, proto se ho teď snaží opravit a taky se starají o zahradu. Je to obrovský dům s vysokánskými stropy, proto vytvořili v ložnici druhé patro, kde se spí. Všecko jsem to pofotila, moc se mi to líbilo. Krom toho pořádají různé volnočasové aktivity pro děti a mládež z vesnice, chtěli by i pro dospělé, ale prý není moc zájem.
Celkem se nás tam sešlo asi 10, převážně Němci, jinak 2 Rumunky, Gosia z Polska a já. Celý ten workshop byl pořádaný organizací MitOst, která se stará o kulturní výměnu ve střední a východné Evropě. Řešili jsme rumunsko-německé vztahy, Rumunsko jako tranzitní zemi, využívání rumunských Gastarbeitrů v Německu atd. Nakonec z toho snad vznikne projekt, jakási výstava, která bude otevřena v říjnu v Gdaňsku při festivalu MitOstu, kam asi nejspíš pojedu. Kdo byste měl zájem stát se členem MitOstu, mrkněte na jejich stránky (www.mitost.org), dělají zajímavé projekty, působí i v Čechách. Konec reklamy.

Včera večer jsme se sešli u Macka z Polska a hráli jsme hru na mafiány!!! Kdo mě zná, víte jak ji mám ráda a proto jsem se s nadšením vrhla do shánění lidí, když se mě Maciek zeptal esi tu hru znám. Nakonec se nás sešlo "jen" 10. Trvalo než to všichni pochopili a tak jsem hráli jen 3 kola. Bylo to trochu chaotické ze začátku, páč kdo to znal, znal dycky trochu jiná pravidla a než jsme to nějak sjednotili, ti noví už byli trochu otrávení...ale příště už to snad půjde líp. Já jsem si to užila, byla jsem dvakrát mafián:) Ale pěkně jsme se u toho hádali, myslim, že se všici zdokonalíme v angličtině:)

Ahoj milí čtenáři:)
zažila jsem další parádní víkend v Rumunsku, tentokrát poněkud v německém stylu:)
Fotky z něho najdete na picasu. Je tam i pár popisek, ale delší komentář přibude jutro. Ha, dneska jsem se bavila s Polákem snad půl hodiny česko polsky a docela nám to šlo. On totiž na mě nemluví jinak než polsky (i když umí anglicky a dalších asi 5 jazyků), prej mu musím rozumět...

Lidičky, tady je pořád tolik věcí co se dá dělat!
Zítra ráno jedu na víkendové setkání lidí kteří studují němčinu tady v Rumunsku nebo kteří působí jako lektoři na univerzitách. Ani přesně nevím. Zase úplnou náhodou (!) jsem tu potkala Polku Gosiu, která studovala germanistiku v Krakově a tady vede polské centrum a učí polštinu. Je moc milá a mluví fakt výborně německy. Ona mi řekla o tomhle setkání a pozvala mě, že mužu jet s ní. Je to kousek na jih od Sighisoary, což je prý nádherné město, tak jsem se rozhodla, že tam pojedu už zítra ráno a prohlídnu si ho:) Nakonec se ke mně přidal Gregor z Rakouska, tak super, že nejedu uplně sama. Gosia zítra ještě učí, přijede až v sobotu. Bus jede v 6:30 a to to je pěkná štreka na nádraží, takže budu muset velice časně vstávat!

Od pondělí do středy se tu konal minifestiválek slovenských filmů, tak jsem tam byla všechny tři dny a shlédla 1 pěkný dokument (Slepé lásky) a 2 nicmoc filmy, takové skoro telenovely, jeden se jmenoval Poločas rozpadu a druhý ani nevim. Měl být totiž dokument o Šariši, na který jsem se moc těšila, ale nakonec to nevim proč změnili. Já sem přišla pozdějc, když už to běželo...
V pondělí před tím dokumentem tu byla dokonce i slovenská velvyslankyně a mluvila o otevření slovenského centra v Cluji. Mají tu být i kurzy slovenštiny.

Já vím, že tu chybí komentář k fotkám z minulého víkendu, ale asi to už nezvládnu. Bylo tam prostě parádně. Jarně se probouzející příroda, výlety po poloninách, kde je spousta chatrčí pro pastevce, kteří přicházejí na jaře a zůstávají do podzimu. Teď bylo ještě brzo, všechno zelo prázdnotou. Vyšlo nám pěkné počasí, svítilo sluníčko, dokonce jsme si udělali i první jarní ohýnek.

Po víkendu se těště na nové fotky z čarokrásné Sighisoary:)

Na picasu najdete fotky z víkendu v horách:)
http://picasaweb.google.com/Teromania
Komentář přibude brzy, jsem teďka nějak moc busy...
Dneska ráno jsem narazila na plakát s pozvánkou na slovenský filmový festival. Tak jsem hnedka odpoledne šla na dokument Slepé lásky, který jsem chtěla vidět už když jsem byla doma. Dávali ho v Jičíně těsně před mým odjezdem sem a já ho v zápalu balení nestihla, tak jsem si ho tady nemohla odpustit. A líbil se mi, rozhodně stál zato, doporučuju.
Krom toho jsem tam potkala bratry Slováky a dokonce i dva Čechy a po 5 týdnech jsem mluvila česky!!! což bylo přeci jen trošku nezvyklé.
Zítra a pozítří festival pokračuje:)

Můj pokoj je opravdu malý
Prohledala jsem ho celý, ale futrál od spacáku ne a ne najít. Uplně přesně si pamatuju, že sem si myslela, že ho budu hledat a proto jsem ho dala na bezpečné místo s tím, že ho mam krásně uschovaný. Kde to jen může být??? Tak řesím, jak ho nacpat do báglu, aby zabral co nejmíň místa. Nakonec jsem ho narvala do plusácký igelitky a vtěsnala na dno báglu. Na to hadry, jídlo, víno, kartáček a sem ready vyrazit na víkend na chatu do hor. Se těším:) Sluníčko svítí, ale honěj se mraky, poslední dva dny bylo vskutku aprílové počasí, střídavě sněžilo a svítilo slunko.

Kdybyste viděli, jak si tady vařím...právě dojídám svůj dnešní oběd než odjedu, je mi líto ho vyhodit. Páč mám jen dva malé hrnečky na vaření, snažím se tu o Eintopfy, maximálně Zweitopfy:) Dneska sem v jednom dělala pohanku a v druhém sojové kostky. Přemejšlela sem, jak si k tomu uvařím zeleninu co nejrychlejc, tak jsem přihodila kostky mrkve a červené řepy k soje a vznikl zajímavý kalaš. Dochutila sem to česnekem a docela to ušlo. No kdo mě zná, asi ho to nepřekvapí...

juhů, konečně do hor!

Nějakou boží náhodou jsem potkala lidi z Horského Apusenského klubu a ti mě vzali v neděli na výlet. Vlastně jsem se mezi ně dostala díky Svenovi, který jelikož tu je už od září, tu má spoustu známých a oni mu to nabídli a páč měli volné místo v autě, mohl přivést někoho dalšího:)
V neděli ráno v půl osmý nás u kolejí vyzvedl horal Mihai se svým autem (kupodivu ne Dacií:). Cestou jsme se ještě stavili pro Lauru a Rareše a pak jsme mohli vyrazit do Apusen, což je horstvo na jihozápad od Cluje. Drandili jsme si to na jih přes městečko Turda po děsných silnicích a silničkách do vesničky Rimetea. Tam jsme se setkali s dalšíma lidma, takže nás nakonec bylo asi 9 nebo 10. Všici to jsou mladý lidi, studenti, kteří mají rádi hory. Scházejí se každou středu večer, hned mi nabídli ať přijdu taky:) Skoro každý víkend jezdí do Apusen, někdy podnikají i vícedenní výlety s přespáním na jejich chatách v horách. Tak myslím, že to je to co jsem tady hledala! Taková klika! Byli hrozně přátelský a otevřený a nedělalo jim problém mluvit kvůli nám anglicky. Krom toho jsem od nich pochytila i trochu rumunštinu za ten den, takový ty spontánní reakce jsem mohla odkoukat a odposlouchat, jako třeba naše "fakt?"-"serios?" a další.
Mrkněte na webpicasa, tam uvidíte fotky z výletu. Rimetea je moc útulná a na Rumunsko neobvykle čistá vesnička. Všechny baráky jsou natřené na bílo, až to působí skoro uměle. Divila jsem se, jaktože to tam je tak upravené a bylo mi řečeno, že obyvatelé dostali peníze od vlády na natření svých domů, páč je to turistické místo, tak aby udělali dojem.
Z téhle vesničky jsme vyrazili přes louky a lesy do kopců. Občas jsme šli sněhem, ještě tady leží zbytky. Byli jsme v nadmořské výšce nahoře kolem 1000-1200 metrů. Svítilo sluníčko a už docela citelně hřálo. Dělali jsme pauzy a vyhřívali se na sluníčku. Za celou cestu jsme nepotkali žádné turisty, jen několik divokých psů a ty nás vždycky chvíli doprovázeli. No pro mě to byl balzám na duši po měsíci stráveným výhradně ve městě!
Při cestě zpátky jsme se ještě zastavili v Turdě v cukrárně, dělaj tady fakt výborné dortíky!

Připomínám odkaz na fotky: http://picasaweb.google.com/Teromania

I got sick
Tenhle týden jsem pořádně nic nedělala, páč jsem trochu ochořela a tak jsem nejvíc ze všeho vydatně spala. Školu mám nakonec jen pondělí-středa. Konečně se mi ustálil rozvrh a mužu vám napsat, na jaké předměty tady chodím. Vybrala jsem si 3 (tzn. všechny) z nabídky magisterského programu British Cultural Studies:
Media Issues: Grammar of TV Productions (to je o soap operas:), zatim jsme se dívali asi na 5 dílů Coronation Street)
Language and Society (tady se učíme o Skotsku, Walesu a Irsku, hlavně politický systém, historie, kultura, zásadní filmy, ...)
British educational and law system (to bylo zatím o právním systému GB, jaké jsou tam soudy, kdo je přítomen u soudu, jak se ty osoby nazývají v angličtině a tak)

Krom toho chodím dvakrát týdně na rumunštinu a ve středu večer na německou konverzaci, kde se zabýváme aktuálními tématy z německých novin.
Jako blokovku budu mít později něco jako Language and culture z katedry překladatelství, když už jsem tady přes tuhle katedru, musela jsem si u nich něco vybrat:)
Krom toho mám dva tandemy: německo-rumunský a německo-španělský. Učím dvě Rumunky němčinu a jedna se snaží se mnou konverzovat trochu rumunsky a ta druhá španělsky. Docela se mi míchá rumunština do španělštiny, není to uplně ideální učit se zároveň dva podobné jazyky...

Už to vypadalo, že nastane jaro
1. března, minulou neděli, se tu slavil svátek příchodu jara. Lidé si dávali "Marcišor" (takhle se to rumunsky nepíše, ale nevim kde najít na klávesnici ty jejich různé značky jako třeba "t" s ocáskem a "a" s kulatým háčkem:) stejně byste si s tim většina nevěděla rady:). To je vlastně jen taková bíločervená stužka svázaná do mašličky a u toho je nějaký atribut jara. Já jsem ji dostala od Evy, mám ji se sněženkou a nosim ji připnutou na kabátě. Červená symbolizuje mužskou sílu a energii a bílá ženskou moudrost.
Podobný zvyk mají i v Bulharsku. Moje bulharská kamarádka Diljanka mi dala jakousi červenobílou šňůrku na ruku jako symbol jara a mám ji prý nosit tak dlouho dokud neuvidím čápa. Pak si ji mám sundat a uvázat na nejbližší strom. Tak se to prý v Bulharsku dělá. "A co když žádného čápa nepotkám?", napadlo mě hned, a Diljanka na mě mrkla: "Don´t worry!". Je to hrozně milá holka, strašně pozitivní člověk, pořád se usmívá. Bydlí jen o patro nade mnou, tak k ní často chodím na čaj (její spolubydlící má rychlovarnou konvici-takový luxus!).
Tento víkend ale příchod jara uplně zhatil. Skoro celou sobotu lilo a v neděli dokonce sněžilo a sněžopršilo až z toho je zas pěknej hnus na zemi! Zase blátíčko, noroi:)

Další víkend je tu, strašně to letí.

Je ošklivo, takže jsme zase nikam nevyrazili. I když to vypadalo velice slibně! Ania, Polka, co tu je se mnou taky přes Ceepus, studuje ekonomku a včera pořádali mezinárodní konferenci a dneska pro její účastníky výlet do soutěsky u města Turda kousek od Cluje. Mohla vzít další 2 lidi, tak mě to nabídla plus eště Mackovi, jednomu Polákovi. Jenže když mě dneska v 7 ráno vzbudil budík a já koukla z okna, děsně lilo a tak sem to zabalila a spala dál. Představila sem si zas to bahno všude a neměla chuť nikam jet (btw. bahno se rumunsky řekne "noroi", to si moc dobře pamatuju:). Možná je to trochu omluva za mou lenost a neschopnost ráno vstát, což se mi moc nestává, ale fakt sem neměla motivaci... Krom toho jsem věděla, že musím dělat první prezentaci do školy, hned na pondělí. Na první hodině "Language and Society" mě ten učitel vrazil do ruky knížku a řek, že mám do příštího týdne přečíst první dvě kapitoly a poreferovat o nich. Je to cosi o Walesu, asi 50 stránek. Ale vůbec se to nečte jednoduše a docela mi to trvá, takže mám čtecí víkend! takhle jsem si to tu teda nepředstavovala...

Ale mám radost, že jsem objevila park, kam se dá jít běhat:) Odpoledne jsem to doma už nevydržela a vyběhla do univerzitního parku, je sice malý, nakroužila jsem tam 4 kola, ale aspoň něco. Jsou tam docela pěkné cestičky, na zemi malé kamínky, ne asfalt, tak se na tom dobře běhá. Po cestě jsem potkala další 2 Erasmáky, kteří řikali, že by taky chtěli chodit běhat a ať jim příště řeknu, tak nás nakonec třeba bude víc... ale vim, že často u lidí zůstane jen u toho "chtít":)

Krom toho jsem tu už před 2 týdny objevila konečně "gym" a chodim tam na tae-bo. Bylo to ale docela náročný najít tu nějaký sport centrum, zdá se mi, že Rumuni moc sportovní nejsou. Holky Rumunky co se mnou studujou se zdaj bejt pěkný buchty, dyž jsem se jich zeptala, esi nevědí o nějakým dobrým sportcentru, nikdy nic konkrétního nevěděly, do hor nejezděj ... ale zas uměj dobře jazyky...



Welcome party

Ve čtvrtek jsme měli od 22 hodin Erasmus welcome party v Avenue clubu na třídě Memorandumului:) Bylo to šílený! jakýsi disco club, kde děsně řvala hudba a dalo se tam komunikovat leda nonverbálně, jinak jen popíjet a tancovat. Naštěstí pár kamarádů taky nebylo moc spokojených jako já, tak jsme se asi po hodině zvedli a přesídlili do mnohem příjemnějších barů. Sven, to je jeden Němec, co už tu je od zimního semestru, to tu má obhlídlý, tak nás zavedl do několika parádních barů, uplně schovaných někde v zadním dvoře baráku, kdo to neví, nemuže to najít. Schodli jsme se, že takových míst je tu spousta a že je budem objevovat. Páč tam brzo zavírali, šli jsme potom do podzemního jazz clubu a byli tam asi až do 3.

PS: ledničku ještě pořád nemam a vypadá to, že asi ani nebude... a krom toho, když jsem šla za vrchní kolejbábou, řekla mi, že zatim žádný na PRODEJ nejsou, takže bych si ji musela koupit! Pomalu si zvykám žít bez ledničky, co potřebuju, dávám na okno, zatim to jde dokud je zima.

RUMUNSKEJ BLEŠÁK

Včera jsem tu zažila zatím asi nejsilnější zážitek, vyrazila jsem na bleší trh. Vůbec nic jsem o tom dopředu nevěděla, kamarádi, s kterýma jsem tam jela taky ne. Z nádraží jsme jeli šalinou až na konečnou, někam kamsi na uplný kraj města, kde to vypadalo jak na vesnici, dost chudě a omšele a všude pěkný nepořádek. Jsme vystoupili na jakési louce, kde postávaly skupinky lidí nabízející různé zboží, které leželo po zemi kolem nich na novinách nebo na igelitkách, ale vrchol bylo to neuvěřitelné bláto!!! Tam bylo tak aspoň 5 čísel rozbředlé hlíny, všici byli jak kačeři plácající se v blátě! Když jsme to viděli, byli jsme všici dost zaskočení, ale co, když už jsme tam dojeli, museli jsme do toho. Tak jsem si aspoň trochu vyhrnula gatě a vydala se "nakupovat". Hned mě zaujaly papírový krabice s nádobím, hrnkama, čajovýma konvičkama, hrncema a dalším kuchyňským vybavením. Chtěla jsem si koupit rychlovarnou konvici, ale Sven mě varoval, že se nedá zkusit, esi opravdu funguje a že by to mohl být nějaký šmejd. Pravda, ale trochu škoda, byla levná. Daly se tam vyhrabat pěkné věci a už sám o sobě ten akt hrabání a hledání byl velice dobrodružný a docela jsme se u toho nasmáli:) Já sem si tam vyhrabala ostrý nůž (páč do teď sem tu měla jen malou kudličku) a takové dvě pěkné čajové mističky, vše za 5 lei, to je asi 40 korun. Pak jsem si vyhlídla konvičku na čaj, ale než jsem se rozhoupala, vzala mi ji jiná holka. Všici, co máte rádi staré nádobí byste se tu vyžili, myslela sem hlavně na Martinku z našeho privátu:) Byla škoda, že to už balili, když jsme přijeli, takže sem si nestihla koupit hrnec, který fakt nutně potřebuju. Budu tam asi muset za tejden znovu... Krom nádobí se tam dalo najít všechno možné jako třeba přeskáče, lyže, stroje do posilovny, pneumatiky, pravoslavné ikony, mikrovlnky, křesla, gauče, kola, autosedačky pro děti atakdále. Dám fotky na picasa, ať z toho taky něco máte, byla to fakt síla. Teď mi akorát zbývá umejt ty špinavý boty. Kalhoty si asi ještě nechám na za tejden...

ZE ŽIVOTA EXCHANGE STUDENTKY

Tenhle týden jsem tu potkala spoustu nových lidí a společně jsme začali podnikat různé akce. Včera se konal v Německém kulturním centru "Spielabend", na který jsem naverbovala snad všechny, kteří umí jen trochu německy, které jsem tu poznala. Nakonec nás fakt přišla velká grupa kolem 20, plus tam bylo zhruba stejně dalších Němců, Rumunů či rumunských Němců (či německých Rumunů?). Posedali jsme si ke stolům a mohli si vybrat z obrovského množství deskových her, které tam měli k dispozici, bylo jich snad přes 300. Já jsem hrála s 2 Němkama a 2 Rakušanama "Wer wird Milionär?" a pak nějakou strategickou hru, u který strašně dlouho trvalo než sem vůbec pochopila pravidla a pak to za mě skoro celý odehrál spoluhráč. Nafotila jsem pár fotek, dám je na web:)
Jinak jsem poznala hodně dalších exchange studentů na kurzu rumunštiny. Vytvořili jsme tam už takovou bližší skupinku, děláme si srandu, že jsme velké Rakousko-Uhersko, které anektovalo Německo a Bulharsko. Jsou tam 2 Poláci, Maďarka, Rakušan, Bulharka a 3 Němci. Pak tam taky přišlo pár Francouzů, ale ty jsou pořád hodně pospolu a baví se jen francouzsky. Nejvtipnější jsou Portugalci-Bruno, Cristiano a Claudia, kteří tam přišli celí zmatení až asi v půlce hodiny a když se jich lektorka ptala, proč jdou tak pozdě, řikali, že to hodinu a půl hledali. Jejich angličtina je fakt legrační, hrozně špatně vyslovují, není jim moc rozumět, ale pořád se tak vesele usmívají. Vypadají děsně mladě, ty kluky bych tipla tak na 16, no pak z nich vylezlo, že jim je 19 a 20.
Kvůli tomu, že nás přišlo do kurzu fakt hodně, rozděli jsme ho na dopolední a odpolední. Chodim do dopoledního od 10 do 1. Portugalci chodí bohužel do odpoledního:(

Vzhledem k tomu, že teďka pojedu se Svenem (Míšo, Kubo-vy ho znáte z Bad Kissingenu) na bleší trh, musim končit, ale zas brzo podám další zprávy.

Na picasaweb jsem vám umístila další fotky, dneska bylo krásně, tak jsem se vydala trochu fotit:)

CLUJ - KOLOZSVÁR - KLAUSENBURG

Jsem tu týden a musím říct, že mě tohle město zatím nijak zvlášť nezaujalo. V centru jsou sice hezké staré budovy a kostely, katedrála na náměstí, ale příjemný dojem strašně ruší auta, která jezdí uplně všude a parkují uplně všude, zdejší specialitou je parkovat tak ze dvou třetin na chodníku, takže chodci se pak tísní u zdí baráků a musejí si různě dávat přednost, aby vůbec prošli a pak vzniká paradoxní situace, že chodci ty auta obcházejí po silnici! Další specialitkou je, že se tady téměř nesypou namrzlý chodníky a to je pak lahůdka, jít po zledovatělých schodech dolů. Viděla jsem spoustu starých lidí, jak se křečovitě drží zábradlí a slézají schody. Moje spolubydlící vedle v pokoji má naraženou ruku, páč se smekla na chodníku. Je to fakt síla, nechápu, proč se o to někdo nestará... No, myslím teda, že by to bylo hezčí, kdyby bylo centrum jen pro pěší nebo kdyby ty auta prostě nějak omezili.

Dále se tu nachází rodný dům Matyáše Korvína, který tu má na náměstí velkou sochu, ale je obklopená mohutných dřevěných lešením a Eva říkala, že prej už hódně dlouho, páč když ho postavili, zjistili, že neví, kdo tu rekonstrukci zaplatí, tak se o tom začli dohadovat a možná už to i vzdali, ale lešení tam stojí porád... Dominantou náměstí je katedrála sv. Michala, kde jsou mše jen v maďarštině (to je opravdu strašně divný jazyk, dneska jsem tam byla a rozuměla fakt jen vlastní jména, jinak ani ťuk!!!, ale varhany hrály hezky). Jen na vysvětlenou, proč v maďarštině, Kolozsvár bylo maďarské město a údajně tu žijě stále skoro 20% Maďarů.
Pak je tu pravoslavná katedrála, kde jsem ještě nebyla, a spoustu dalších kostelů a kostelíčků...všechno nafotím a ukážu. Kolem toho Geburtshausu Korvína jsou pěkné malé, úzké uličky, kde nejezdí auta a hned to vypadá útulnějc. Nachází se v nich hodně malých obchůdků = okýnek s pečivem a jejich typickým fast food, které tady ale určitě bylo ještě před Mekáčem, prodávají takové jakoby velké preclíky sypané buď sezamem nebo mákem za 1 lei, pečou je přímo tam a tak je dostanete ještě teplý:) a další mňamkou jsou "palacinta" nebo jak se to jmenuje, a to je něco jako maďarský langoše, ale plněný sýrem nebo masem.

Hlavní budova univerzity je hnedka v centru blízko náměstí, ale jinak má spoustu dalších budov, které jsou roztroušené po celém městě. Moje fakulta je kus za centrem, z kolejí to mám tak 35 minut pěšky. Řekla jsem si, že budu chodit pěšo, nedá se tady totiž běhat, což mě fakt pěkně štve! není tady kam do přírody, všude to tu obklopuje město, je tu mrtě (Carolinko:=strašně moc) paneláků na krajích města.

Někde tu má být taky botanická zahrada, kam bych se chtěla podívat, ale čekám na jaro a na hezčí počasí. Možná i celé město bude na jaře vypadat líp až se trochu zazelená (to by museli ty paneláky natřít na zeleno:).
Tak pro dnešek už končím.

http://picasaweb.google.cz/Teromania
...tady najdete pár mých fotek, zatím jich moc není, venku je totiž hrozná zima a při focení mi mrznou prsty...

A eště něco: mám nové číslo mobilní +40765580799.

I STUDY AT UBB



Na 4 měsíce jsem se stala studentkou UNIVERSITATEA BABEŞ-BOLYAI. Filozofickou fakultu tu nazývají Facultatea de Litere a až ve středu jsem se dozvěděla, že jsem tu přes katedru tlumočnictví a překladatelství a ne přes anglistiku jakou takovou:) Never mind, stejně si mužu vybrat ze všech master programů celé fakulty. Pro mě v úvahu připadají předměty z British cultural Studies, Irish Studies, German Studies a pak to překladatelství, které mě zrovna nijak moc nebere. Ale moje koordinátorka Ms. Cornelia Moldovean, nesmírně milá a ochotná paní, která je z téhle katedry se nedala odmítnout a skoro mi vnutila dva předměty u nich, a to Language and cultural studies - jednou pro studenty překladatelství AJ a podruhý NJ. Zní to velice obecně, tak uvidíme, co se z toho vyklube... Jinak si dám asi něco z těch Irish St., páč tam mě zaujalo pár předmětů.

Nutno říci, že tady se ještě škola nerozjela, přestože už semestr oficiálně začal tento týden. Všichni jsou ještě prostě na prázdninách. Rozvrhy jsou nedodělané, na nástěnkách visí jakési části, takže je těžké to nějak zkombinovat. Nemají tu systém zapisování předmětů přes internet jako my máme v Olomouci náš STAG, ale každý prej může přijít na co chce. Na webových stránkách fakulty je akorát napsáno, jaké předměty se budou tenhle semestr učit, ale kdy, to je otázka, na kterou jsem se snažila najít odpověď poslední dva dny a moc úspěchů jsem neměla. Nejlepší zjistit, kdo ten který předmět má vyučovat a napsat mu email.



Co se týče jazyků, tak tu fakt hódně frčí fránina. Na katedře překladatelství se všici učitelé bavili francouzsky, jak sem byla u svý koordinátorky, tak jsem to omrkla. Ona taky. Jen na mě se snažila anglicky.

Jinak vždycky, když jsem někoho oslovila anglicky, dokázal mi poradit. Pravda, vybírám si dycky mladší lidi, ale stejně mi přijde, že tu anglicky umí na slušné úrovni. A vůbec jsem překvapená, že je tu hodně jazykových center. Je tu British Council, kde jsem se dneska zaregistrovala, pak Německé kulturní centrum, které pořádá spoustu akcí, potom Francouzské a Italské centrum. Krom toho funguje na germanistice filmový klub, o který se stará moc milá lektorka DAAD Anna. Pak je tady jakýsi studentský klub v takové obrovské socialistické ošklivé budově, kde se koná taky hodně akcí, ale tam je všechno v rumunštině...



Takže k tomu, jaké předměty tady budu studovat, vám napíšu až dýl (nebo taky později pro Verču:), až se to nějak vytříbí. Jo, a taky je zajímavé, že ty předměty se tady učí v jakýchsi blocích většinou 3 hodiny v kuse a je za to vypsáno 7-8 kreditů.



A poslední vsuvka na konec: dneska jsem si půjčila v British centre Bridget Jones´s Diary a fakt jsem se u toho zasmála. Kdo neviděl, doporučuju:)

RUMUNŠTINA

Rumunština se mi zatím zdá jako moc hezký jazyk, aspoň na poslech. Zní to tak italsky, pořád říkaj "č" a "š" a mají pěkný rytmus. Slovní zásoba je z velké části z latiny, ale co je vtipné, je tam i slovanská složka a některá slova jsou podobná či skoro stejná s našima. Hrozně mě baví odhadovat, co co může znamenat. Tím že umím španělsky mi to docela jde (ale jen když čtu, v mluvené formě se to nedá stíhat!). Třeba ocet se řekne ocet, jen se tam píše takové to t ocáskem, které se vyslovuje jako c. Zatím umím říct jen pozdravy, děkuju, nazdraví a tak, ale od pondělí mi začnou kurzy rumunštiny. Budeme mít dvakrát týdně po 3 hodinách, což se mi zdá celkem dost, to bych se mohla něco naučit:)

Tady sou moje první rumunská slovíčka kromě těch pozdravů: strada, camara, magazin alimentar, limba (jazyk), harta (to je mapa, páč jsem sháněla mapu Rumunska na zeď:) no a na víc si momentálně nevzpomínám...

Než vám pošlu odkaz, měla bych sem už něco napsat, že?

OK teda, pěkně popořádku, nejprve CESTA DO RUMUNSKA:
Přijela jsem sem do Cluju-Napoca v sobotu 14. února večer. Cesta vlakem byla nad očekávání bezproblémová, klidná, nikdo mě nikde neohrožoval, nepokoušel se okrást ani nic podobného. Jela jsme vlakem z Pardubic do Budapešti, tam jsem přestoupila, čekání mi zpříjemnila kamarádka Adel z irského workcampu:) a pak jsem pokračovala dál do Cluje. Ten vlak bylo ícéčko asi o 5 vágónech a bez kupéček. Musela jsem mít místenku a seděla jsem uoplně u dveří , kde hrozně táhlo a pak se najednou otevřely a už nešly zavřít, tak jsem se přesunula inam, místenka nemístenka. Hrozně dlouho jsme jeli maďarskýma pustama, samá rovina, pořád tam fučelo a padal sníh, šechno bylo takový celý šedivý až skoro strašidelný... jak někde v Rusku (nikdy sme tam nebyla...) Ve vlaku bylo ale pořád dost lidí, takže jestli někdo váháte jet za mnou vlakem, nemusíte se bát (jen spíš ta cena je odrazující - 1795+85místenka jedna cesta s junior pasem). Na maďarské i rumunské hranici byly pasové kontroly, docela se tam i stálo, celkem asi tak půl hodiny. Do Cluje jsme ale dorazili přesně podle jízdního řádu v půl desáté večer, kde na mě už čekala moje německá kamarádka Eva, která tady studuje jako Erasmus už od září. Na koleje jsme se svezly taxíkem, páč ty jsou tady levné.

BYDLENÍ
Bydlím v hausu 17 ve studentským komplexu Hašdeu, v pátém patře, camara 503. Je to malý pokojíček pro 2 osoby opatřený novým nábytkem a má svou koupelnu. Topení je nastaveno na maximum a nedá se nijak ovládat, takže neustále větrám...takový plejtvání! asi proto tady nedávaj peřiny, ale jenom slabou deku, 2 prostěradla a polštář. Jsem ráda, že jsem si vzala svůj spacák, tu deku používám jako přehoz přes postel přes den, spát bych pod ní nemusela. Jinak mě docela šokovalo, že tu není lednička. Hned v pondělí jsem šla za admistrátorkou-jak tady řikaj vrchní kolejbábě a líčila ji, že přece nemužu být bez ledničky a jestli bych se mohla přestěhovat na jiné koleje, kde lednici mají, ale prý to nejde, protože jsem Ceepus a ti musí být jedině tady. Dneska jsem za ní byla zase kvůli neustále vytékající vodě z pod umyvadla a sprchy v koupelně a ona mi řekla, že lednici budu mít:) prý zítra, tak jsem zvědavá.

Ahoj, hallo, hi, cześć, hola, salut!

Nazdárek moji milí,

jelikož jsem se ocitla na pár měsíců studijně v Rumunsku a ráda bych se s vámi podělila o své zážitky a zajímavosti této země, rozhodla jsem se psát tuhle podivnou věc, kterou jsem vždycky zavrhovala...no, opravdu platí, nikdy neříkej nikdy...

přemýšlím jakým jazykem psát, ale asi nakonec zůstanu u češtiny a občas budu něco překládat pro mé international friends:) aby z toho taky něco měli...

ve vytváření takovýchto blogů jsu úplný amatér, tak omluvte případné chyby...budu se snažit...ale zas nechci prosedět u kompu dlouhé hodiny