ZE ŽIVOTA EXCHANGE STUDENTKY
Tenhle týden jsem tu potkala spoustu nových lidí a společně jsme začali podnikat různé akce. Včera se konal v Německém kulturním centru "Spielabend", na který jsem naverbovala snad všechny, kteří umí jen trochu německy, které jsem tu poznala. Nakonec nás fakt přišla velká grupa kolem 20, plus tam bylo zhruba stejně dalších Němců, Rumunů či rumunských Němců (či německých Rumunů?). Posedali jsme si ke stolům a mohli si vybrat z obrovského množství deskových her, které tam měli k dispozici, bylo jich snad přes 300. Já jsem hrála s 2 Němkama a 2 Rakušanama "Wer wird Milionär?" a pak nějakou strategickou hru, u který strašně dlouho trvalo než sem vůbec pochopila pravidla a pak to za mě skoro celý odehrál spoluhráč. Nafotila jsem pár fotek, dám je na web:)
Jinak jsem poznala hodně dalších exchange studentů na kurzu rumunštiny. Vytvořili jsme tam už takovou bližší skupinku, děláme si srandu, že jsme velké Rakousko-Uhersko, které anektovalo Německo a Bulharsko. Jsou tam 2 Poláci, Maďarka, Rakušan, Bulharka a 3 Němci. Pak tam taky přišlo pár Francouzů, ale ty jsou pořád hodně pospolu a baví se jen francouzsky. Nejvtipnější jsou Portugalci-Bruno, Cristiano a Claudia, kteří tam přišli celí zmatení až asi v půlce hodiny a když se jich lektorka ptala, proč jdou tak pozdě, řikali, že to hodinu a půl hledali. Jejich angličtina je fakt legrační, hrozně špatně vyslovují, není jim moc rozumět, ale pořád se tak vesele usmívají. Vypadají děsně mladě, ty kluky bych tipla tak na 16, no pak z nich vylezlo, že jim je 19 a 20.
Kvůli tomu, že nás přišlo do kurzu fakt hodně, rozděli jsme ho na dopolední a odpolední. Chodim do dopoledního od 10 do 1. Portugalci chodí bohužel do odpoledního:(
Vzhledem k tomu, že teďka pojedu se Svenem (Míšo, Kubo-vy ho znáte z Bad Kissingenu) na bleší trh, musim končit, ale zas brzo podám další zprávy.
sobota 28. února 2009
čtvrtek 26. února 2009
neděle 22. února 2009
CLUJ - KOLOZSVÁR - KLAUSENBURG
Jsem tu týden a musím říct, že mě tohle město zatím nijak zvlášť nezaujalo. V centru jsou sice hezké staré budovy a kostely, katedrála na náměstí, ale příjemný dojem strašně ruší auta, která jezdí uplně všude a parkují uplně všude, zdejší specialitou je parkovat tak ze dvou třetin na chodníku, takže chodci se pak tísní u zdí baráků a musejí si různě dávat přednost, aby vůbec prošli a pak vzniká paradoxní situace, že chodci ty auta obcházejí po silnici! Další specialitkou je, že se tady téměř nesypou namrzlý chodníky a to je pak lahůdka, jít po zledovatělých schodech dolů. Viděla jsem spoustu starých lidí, jak se křečovitě drží zábradlí a slézají schody. Moje spolubydlící vedle v pokoji má naraženou ruku, páč se smekla na chodníku. Je to fakt síla, nechápu, proč se o to někdo nestará... No, myslím teda, že by to bylo hezčí, kdyby bylo centrum jen pro pěší nebo kdyby ty auta prostě nějak omezili.
Dále se tu nachází rodný dům Matyáše Korvína, který tu má na náměstí velkou sochu, ale je obklopená mohutných dřevěných lešením a Eva říkala, že prej už hódně dlouho, páč když ho postavili, zjistili, že neví, kdo tu rekonstrukci zaplatí, tak se o tom začli dohadovat a možná už to i vzdali, ale lešení tam stojí porád... Dominantou náměstí je katedrála sv. Michala, kde jsou mše jen v maďarštině (to je opravdu strašně divný jazyk, dneska jsem tam byla a rozuměla fakt jen vlastní jména, jinak ani ťuk!!!, ale varhany hrály hezky). Jen na vysvětlenou, proč v maďarštině, Kolozsvár bylo maďarské město a údajně tu žijě stále skoro 20% Maďarů.
Pak je tu pravoslavná katedrála, kde jsem ještě nebyla, a spoustu dalších kostelů a kostelíčků...všechno nafotím a ukážu. Kolem toho Geburtshausu Korvína jsou pěkné malé, úzké uličky, kde nejezdí auta a hned to vypadá útulnějc. Nachází se v nich hodně malých obchůdků = okýnek s pečivem a jejich typickým fast food, které tady ale určitě bylo ještě před Mekáčem, prodávají takové jakoby velké preclíky sypané buď sezamem nebo mákem za 1 lei, pečou je přímo tam a tak je dostanete ještě teplý:) a další mňamkou jsou "palacinta" nebo jak se to jmenuje, a to je něco jako maďarský langoše, ale plněný sýrem nebo masem.
Hlavní budova univerzity je hnedka v centru blízko náměstí, ale jinak má spoustu dalších budov, které jsou roztroušené po celém městě. Moje fakulta je kus za centrem, z kolejí to mám tak 35 minut pěšky. Řekla jsem si, že budu chodit pěšo, nedá se tady totiž běhat, což mě fakt pěkně štve! není tady kam do přírody, všude to tu obklopuje město, je tu mrtě (Carolinko:=strašně moc) paneláků na krajích města.
Někde tu má být taky botanická zahrada, kam bych se chtěla podívat, ale čekám na jaro a na hezčí počasí. Možná i celé město bude na jaře vypadat líp až se trochu zazelená (to by museli ty paneláky natřít na zeleno:).
Tak pro dnešek už končím.
Jsem tu týden a musím říct, že mě tohle město zatím nijak zvlášť nezaujalo. V centru jsou sice hezké staré budovy a kostely, katedrála na náměstí, ale příjemný dojem strašně ruší auta, která jezdí uplně všude a parkují uplně všude, zdejší specialitou je parkovat tak ze dvou třetin na chodníku, takže chodci se pak tísní u zdí baráků a musejí si různě dávat přednost, aby vůbec prošli a pak vzniká paradoxní situace, že chodci ty auta obcházejí po silnici! Další specialitkou je, že se tady téměř nesypou namrzlý chodníky a to je pak lahůdka, jít po zledovatělých schodech dolů. Viděla jsem spoustu starých lidí, jak se křečovitě drží zábradlí a slézají schody. Moje spolubydlící vedle v pokoji má naraženou ruku, páč se smekla na chodníku. Je to fakt síla, nechápu, proč se o to někdo nestará... No, myslím teda, že by to bylo hezčí, kdyby bylo centrum jen pro pěší nebo kdyby ty auta prostě nějak omezili.
Dále se tu nachází rodný dům Matyáše Korvína, který tu má na náměstí velkou sochu, ale je obklopená mohutných dřevěných lešením a Eva říkala, že prej už hódně dlouho, páč když ho postavili, zjistili, že neví, kdo tu rekonstrukci zaplatí, tak se o tom začli dohadovat a možná už to i vzdali, ale lešení tam stojí porád... Dominantou náměstí je katedrála sv. Michala, kde jsou mše jen v maďarštině (to je opravdu strašně divný jazyk, dneska jsem tam byla a rozuměla fakt jen vlastní jména, jinak ani ťuk!!!, ale varhany hrály hezky). Jen na vysvětlenou, proč v maďarštině, Kolozsvár bylo maďarské město a údajně tu žijě stále skoro 20% Maďarů.
Pak je tu pravoslavná katedrála, kde jsem ještě nebyla, a spoustu dalších kostelů a kostelíčků...všechno nafotím a ukážu. Kolem toho Geburtshausu Korvína jsou pěkné malé, úzké uličky, kde nejezdí auta a hned to vypadá útulnějc. Nachází se v nich hodně malých obchůdků = okýnek s pečivem a jejich typickým fast food, které tady ale určitě bylo ještě před Mekáčem, prodávají takové jakoby velké preclíky sypané buď sezamem nebo mákem za 1 lei, pečou je přímo tam a tak je dostanete ještě teplý:) a další mňamkou jsou "palacinta" nebo jak se to jmenuje, a to je něco jako maďarský langoše, ale plněný sýrem nebo masem.
Hlavní budova univerzity je hnedka v centru blízko náměstí, ale jinak má spoustu dalších budov, které jsou roztroušené po celém městě. Moje fakulta je kus za centrem, z kolejí to mám tak 35 minut pěšky. Řekla jsem si, že budu chodit pěšo, nedá se tady totiž běhat, což mě fakt pěkně štve! není tady kam do přírody, všude to tu obklopuje město, je tu mrtě (Carolinko:=strašně moc) paneláků na krajích města.
Někde tu má být taky botanická zahrada, kam bych se chtěla podívat, ale čekám na jaro a na hezčí počasí. Možná i celé město bude na jaře vypadat líp až se trochu zazelená (to by museli ty paneláky natřít na zeleno:).
Tak pro dnešek už končím.
http://picasaweb.google.cz/Teromania
...tady najdete pár mých fotek, zatím jich moc není, venku je totiž hrozná zima a při focení mi mrznou prsty...
...tady najdete pár mých fotek, zatím jich moc není, venku je totiž hrozná zima a při focení mi mrznou prsty...
pátek 20. února 2009
I STUDY AT UBB
Na 4 měsíce jsem se stala studentkou UNIVERSITATEA BABEŞ-BOLYAI. Filozofickou fakultu tu nazývají Facultatea de Litere a až ve středu jsem se dozvěděla, že jsem tu přes katedru tlumočnictví a překladatelství a ne přes anglistiku jakou takovou:) Never mind, stejně si mužu vybrat ze všech master programů celé fakulty. Pro mě v úvahu připadají předměty z British cultural Studies, Irish Studies, German Studies a pak to překladatelství, které mě zrovna nijak moc nebere. Ale moje koordinátorka Ms. Cornelia Moldovean, nesmírně milá a ochotná paní, která je z téhle katedry se nedala odmítnout a skoro mi vnutila dva předměty u nich, a to Language and cultural studies - jednou pro studenty překladatelství AJ a podruhý NJ. Zní to velice obecně, tak uvidíme, co se z toho vyklube... Jinak si dám asi něco z těch Irish St., páč tam mě zaujalo pár předmětů.
Nutno říci, že tady se ještě škola nerozjela, přestože už semestr oficiálně začal tento týden. Všichni jsou ještě prostě na prázdninách. Rozvrhy jsou nedodělané, na nástěnkách visí jakési části, takže je těžké to nějak zkombinovat. Nemají tu systém zapisování předmětů přes internet jako my máme v Olomouci náš STAG, ale každý prej může přijít na co chce. Na webových stránkách fakulty je akorát napsáno, jaké předměty se budou tenhle semestr učit, ale kdy, to je otázka, na kterou jsem se snažila najít odpověď poslední dva dny a moc úspěchů jsem neměla. Nejlepší zjistit, kdo ten který předmět má vyučovat a napsat mu email.
Co se týče jazyků, tak tu fakt hódně frčí fránina. Na katedře překladatelství se všici učitelé bavili francouzsky, jak sem byla u svý koordinátorky, tak jsem to omrkla. Ona taky. Jen na mě se snažila anglicky.
Jinak vždycky, když jsem někoho oslovila anglicky, dokázal mi poradit. Pravda, vybírám si dycky mladší lidi, ale stejně mi přijde, že tu anglicky umí na slušné úrovni. A vůbec jsem překvapená, že je tu hodně jazykových center. Je tu British Council, kde jsem se dneska zaregistrovala, pak Německé kulturní centrum, které pořádá spoustu akcí, potom Francouzské a Italské centrum. Krom toho funguje na germanistice filmový klub, o který se stará moc milá lektorka DAAD Anna. Pak je tady jakýsi studentský klub v takové obrovské socialistické ošklivé budově, kde se koná taky hodně akcí, ale tam je všechno v rumunštině...
Takže k tomu, jaké předměty tady budu studovat, vám napíšu až dýl (nebo taky později pro Verču:), až se to nějak vytříbí. Jo, a taky je zajímavé, že ty předměty se tady učí v jakýchsi blocích většinou 3 hodiny v kuse a je za to vypsáno 7-8 kreditů.
A poslední vsuvka na konec: dneska jsem si půjčila v British centre Bridget Jones´s Diary a fakt jsem se u toho zasmála. Kdo neviděl, doporučuju:)
Na 4 měsíce jsem se stala studentkou UNIVERSITATEA BABEŞ-BOLYAI. Filozofickou fakultu tu nazývají Facultatea de Litere a až ve středu jsem se dozvěděla, že jsem tu přes katedru tlumočnictví a překladatelství a ne přes anglistiku jakou takovou:) Never mind, stejně si mužu vybrat ze všech master programů celé fakulty. Pro mě v úvahu připadají předměty z British cultural Studies, Irish Studies, German Studies a pak to překladatelství, které mě zrovna nijak moc nebere. Ale moje koordinátorka Ms. Cornelia Moldovean, nesmírně milá a ochotná paní, která je z téhle katedry se nedala odmítnout a skoro mi vnutila dva předměty u nich, a to Language and cultural studies - jednou pro studenty překladatelství AJ a podruhý NJ. Zní to velice obecně, tak uvidíme, co se z toho vyklube... Jinak si dám asi něco z těch Irish St., páč tam mě zaujalo pár předmětů.
Nutno říci, že tady se ještě škola nerozjela, přestože už semestr oficiálně začal tento týden. Všichni jsou ještě prostě na prázdninách. Rozvrhy jsou nedodělané, na nástěnkách visí jakési části, takže je těžké to nějak zkombinovat. Nemají tu systém zapisování předmětů přes internet jako my máme v Olomouci náš STAG, ale každý prej může přijít na co chce. Na webových stránkách fakulty je akorát napsáno, jaké předměty se budou tenhle semestr učit, ale kdy, to je otázka, na kterou jsem se snažila najít odpověď poslední dva dny a moc úspěchů jsem neměla. Nejlepší zjistit, kdo ten který předmět má vyučovat a napsat mu email.
Co se týče jazyků, tak tu fakt hódně frčí fránina. Na katedře překladatelství se všici učitelé bavili francouzsky, jak sem byla u svý koordinátorky, tak jsem to omrkla. Ona taky. Jen na mě se snažila anglicky.
Jinak vždycky, když jsem někoho oslovila anglicky, dokázal mi poradit. Pravda, vybírám si dycky mladší lidi, ale stejně mi přijde, že tu anglicky umí na slušné úrovni. A vůbec jsem překvapená, že je tu hodně jazykových center. Je tu British Council, kde jsem se dneska zaregistrovala, pak Německé kulturní centrum, které pořádá spoustu akcí, potom Francouzské a Italské centrum. Krom toho funguje na germanistice filmový klub, o který se stará moc milá lektorka DAAD Anna. Pak je tady jakýsi studentský klub v takové obrovské socialistické ošklivé budově, kde se koná taky hodně akcí, ale tam je všechno v rumunštině...
Takže k tomu, jaké předměty tady budu studovat, vám napíšu až dýl (nebo taky později pro Verču:), až se to nějak vytříbí. Jo, a taky je zajímavé, že ty předměty se tady učí v jakýchsi blocích většinou 3 hodiny v kuse a je za to vypsáno 7-8 kreditů.
A poslední vsuvka na konec: dneska jsem si půjčila v British centre Bridget Jones´s Diary a fakt jsem se u toho zasmála. Kdo neviděl, doporučuju:)
čtvrtek 19. února 2009
RUMUNŠTINA
Rumunština se mi zatím zdá jako moc hezký jazyk, aspoň na poslech. Zní to tak italsky, pořád říkaj "č" a "š" a mají pěkný rytmus. Slovní zásoba je z velké části z latiny, ale co je vtipné, je tam i slovanská složka a některá slova jsou podobná či skoro stejná s našima. Hrozně mě baví odhadovat, co co může znamenat. Tím že umím španělsky mi to docela jde (ale jen když čtu, v mluvené formě se to nedá stíhat!). Třeba ocet se řekne ocet, jen se tam píše takové to t ocáskem, které se vyslovuje jako c. Zatím umím říct jen pozdravy, děkuju, nazdraví a tak, ale od pondělí mi začnou kurzy rumunštiny. Budeme mít dvakrát týdně po 3 hodinách, což se mi zdá celkem dost, to bych se mohla něco naučit:)
Tady sou moje první rumunská slovíčka kromě těch pozdravů: strada, camara, magazin alimentar, limba (jazyk), harta (to je mapa, páč jsem sháněla mapu Rumunska na zeď:) no a na víc si momentálně nevzpomínám...
Rumunština se mi zatím zdá jako moc hezký jazyk, aspoň na poslech. Zní to tak italsky, pořád říkaj "č" a "š" a mají pěkný rytmus. Slovní zásoba je z velké části z latiny, ale co je vtipné, je tam i slovanská složka a některá slova jsou podobná či skoro stejná s našima. Hrozně mě baví odhadovat, co co může znamenat. Tím že umím španělsky mi to docela jde (ale jen když čtu, v mluvené formě se to nedá stíhat!). Třeba ocet se řekne ocet, jen se tam píše takové to t ocáskem, které se vyslovuje jako c. Zatím umím říct jen pozdravy, děkuju, nazdraví a tak, ale od pondělí mi začnou kurzy rumunštiny. Budeme mít dvakrát týdně po 3 hodinách, což se mi zdá celkem dost, to bych se mohla něco naučit:)
Tady sou moje první rumunská slovíčka kromě těch pozdravů: strada, camara, magazin alimentar, limba (jazyk), harta (to je mapa, páč jsem sháněla mapu Rumunska na zeď:) no a na víc si momentálně nevzpomínám...
středa 18. února 2009
Než vám pošlu odkaz, měla bych sem už něco napsat, že?
OK teda, pěkně popořádku, nejprve CESTA DO RUMUNSKA:
Přijela jsem sem do Cluju-Napoca v sobotu 14. února večer. Cesta vlakem byla nad očekávání bezproblémová, klidná, nikdo mě nikde neohrožoval, nepokoušel se okrást ani nic podobného. Jela jsme vlakem z Pardubic do Budapešti, tam jsem přestoupila, čekání mi zpříjemnila kamarádka Adel z irského workcampu:) a pak jsem pokračovala dál do Cluje. Ten vlak bylo ícéčko asi o 5 vágónech a bez kupéček. Musela jsem mít místenku a seděla jsem uoplně u dveří , kde hrozně táhlo a pak se najednou otevřely a už nešly zavřít, tak jsem se přesunula inam, místenka nemístenka. Hrozně dlouho jsme jeli maďarskýma pustama, samá rovina, pořád tam fučelo a padal sníh, šechno bylo takový celý šedivý až skoro strašidelný... jak někde v Rusku (nikdy sme tam nebyla...) Ve vlaku bylo ale pořád dost lidí, takže jestli někdo váháte jet za mnou vlakem, nemusíte se bát (jen spíš ta cena je odrazující - 1795+85místenka jedna cesta s junior pasem). Na maďarské i rumunské hranici byly pasové kontroly, docela se tam i stálo, celkem asi tak půl hodiny. Do Cluje jsme ale dorazili přesně podle jízdního řádu v půl desáté večer, kde na mě už čekala moje německá kamarádka Eva, která tady studuje jako Erasmus už od září. Na koleje jsme se svezly taxíkem, páč ty jsou tady levné.
BYDLENÍ
Bydlím v hausu 17 ve studentským komplexu Hašdeu, v pátém patře, camara 503. Je to malý pokojíček pro 2 osoby opatřený novým nábytkem a má svou koupelnu. Topení je nastaveno na maximum a nedá se nijak ovládat, takže neustále větrám...takový plejtvání! asi proto tady nedávaj peřiny, ale jenom slabou deku, 2 prostěradla a polštář. Jsem ráda, že jsem si vzala svůj spacák, tu deku používám jako přehoz přes postel přes den, spát bych pod ní nemusela. Jinak mě docela šokovalo, že tu není lednička. Hned v pondělí jsem šla za admistrátorkou-jak tady řikaj vrchní kolejbábě a líčila ji, že přece nemužu být bez ledničky a jestli bych se mohla přestěhovat na jiné koleje, kde lednici mají, ale prý to nejde, protože jsem Ceepus a ti musí být jedině tady. Dneska jsem za ní byla zase kvůli neustále vytékající vodě z pod umyvadla a sprchy v koupelně a ona mi řekla, že lednici budu mít:) prý zítra, tak jsem zvědavá.
OK teda, pěkně popořádku, nejprve CESTA DO RUMUNSKA:
Přijela jsem sem do Cluju-Napoca v sobotu 14. února večer. Cesta vlakem byla nad očekávání bezproblémová, klidná, nikdo mě nikde neohrožoval, nepokoušel se okrást ani nic podobného. Jela jsme vlakem z Pardubic do Budapešti, tam jsem přestoupila, čekání mi zpříjemnila kamarádka Adel z irského workcampu:) a pak jsem pokračovala dál do Cluje. Ten vlak bylo ícéčko asi o 5 vágónech a bez kupéček. Musela jsem mít místenku a seděla jsem uoplně u dveří , kde hrozně táhlo a pak se najednou otevřely a už nešly zavřít, tak jsem se přesunula inam, místenka nemístenka. Hrozně dlouho jsme jeli maďarskýma pustama, samá rovina, pořád tam fučelo a padal sníh, šechno bylo takový celý šedivý až skoro strašidelný... jak někde v Rusku (nikdy sme tam nebyla...) Ve vlaku bylo ale pořád dost lidí, takže jestli někdo váháte jet za mnou vlakem, nemusíte se bát (jen spíš ta cena je odrazující - 1795+85místenka jedna cesta s junior pasem). Na maďarské i rumunské hranici byly pasové kontroly, docela se tam i stálo, celkem asi tak půl hodiny. Do Cluje jsme ale dorazili přesně podle jízdního řádu v půl desáté večer, kde na mě už čekala moje německá kamarádka Eva, která tady studuje jako Erasmus už od září. Na koleje jsme se svezly taxíkem, páč ty jsou tady levné.
BYDLENÍ
Bydlím v hausu 17 ve studentským komplexu Hašdeu, v pátém patře, camara 503. Je to malý pokojíček pro 2 osoby opatřený novým nábytkem a má svou koupelnu. Topení je nastaveno na maximum a nedá se nijak ovládat, takže neustále větrám...takový plejtvání! asi proto tady nedávaj peřiny, ale jenom slabou deku, 2 prostěradla a polštář. Jsem ráda, že jsem si vzala svůj spacák, tu deku používám jako přehoz přes postel přes den, spát bych pod ní nemusela. Jinak mě docela šokovalo, že tu není lednička. Hned v pondělí jsem šla za admistrátorkou-jak tady řikaj vrchní kolejbábě a líčila ji, že přece nemužu být bez ledničky a jestli bych se mohla přestěhovat na jiné koleje, kde lednici mají, ale prý to nejde, protože jsem Ceepus a ti musí být jedině tady. Dneska jsem za ní byla zase kvůli neustále vytékající vodě z pod umyvadla a sprchy v koupelně a ona mi řekla, že lednici budu mít:) prý zítra, tak jsem zvědavá.
Ahoj, hallo, hi, cześć, hola, salut!
Nazdárek moji milí,
jelikož jsem se ocitla na pár měsíců studijně v Rumunsku a ráda bych se s vámi podělila o své zážitky a zajímavosti této země, rozhodla jsem se psát tuhle podivnou věc, kterou jsem vždycky zavrhovala...no, opravdu platí, nikdy neříkej nikdy...
přemýšlím jakým jazykem psát, ale asi nakonec zůstanu u češtiny a občas budu něco překládat pro mé international friends:) aby z toho taky něco měli...
ve vytváření takovýchto blogů jsu úplný amatér, tak omluvte případné chyby...budu se snažit...ale zas nechci prosedět u kompu dlouhé hodiny
Nazdárek moji milí,
jelikož jsem se ocitla na pár měsíců studijně v Rumunsku a ráda bych se s vámi podělila o své zážitky a zajímavosti této země, rozhodla jsem se psát tuhle podivnou věc, kterou jsem vždycky zavrhovala...no, opravdu platí, nikdy neříkej nikdy...
přemýšlím jakým jazykem psát, ale asi nakonec zůstanu u češtiny a občas budu něco překládat pro mé international friends:) aby z toho taky něco měli...
ve vytváření takovýchto blogů jsu úplný amatér, tak omluvte případné chyby...budu se snažit...ale zas nechci prosedět u kompu dlouhé hodiny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
