Ahoj milí čtenáři:)
zažila jsem další parádní víkend v Rumunsku, tentokrát poněkud v německém stylu:)
Fotky z něho najdete na picasu. Je tam i pár popisek, ale delší komentář přibude jutro. Ha, dneska jsem se bavila s Polákem snad půl hodiny česko polsky a docela nám to šlo. On totiž na mě nemluví jinak než polsky (i když umí anglicky a dalších asi 5 jazyků), prej mu musím rozumět...

Lidičky, tady je pořád tolik věcí co se dá dělat!
Zítra ráno jedu na víkendové setkání lidí kteří studují němčinu tady v Rumunsku nebo kteří působí jako lektoři na univerzitách. Ani přesně nevím. Zase úplnou náhodou (!) jsem tu potkala Polku Gosiu, která studovala germanistiku v Krakově a tady vede polské centrum a učí polštinu. Je moc milá a mluví fakt výborně německy. Ona mi řekla o tomhle setkání a pozvala mě, že mužu jet s ní. Je to kousek na jih od Sighisoary, což je prý nádherné město, tak jsem se rozhodla, že tam pojedu už zítra ráno a prohlídnu si ho:) Nakonec se ke mně přidal Gregor z Rakouska, tak super, že nejedu uplně sama. Gosia zítra ještě učí, přijede až v sobotu. Bus jede v 6:30 a to to je pěkná štreka na nádraží, takže budu muset velice časně vstávat!

Od pondělí do středy se tu konal minifestiválek slovenských filmů, tak jsem tam byla všechny tři dny a shlédla 1 pěkný dokument (Slepé lásky) a 2 nicmoc filmy, takové skoro telenovely, jeden se jmenoval Poločas rozpadu a druhý ani nevim. Měl být totiž dokument o Šariši, na který jsem se moc těšila, ale nakonec to nevim proč změnili. Já sem přišla pozdějc, když už to běželo...
V pondělí před tím dokumentem tu byla dokonce i slovenská velvyslankyně a mluvila o otevření slovenského centra v Cluji. Mají tu být i kurzy slovenštiny.

Já vím, že tu chybí komentář k fotkám z minulého víkendu, ale asi to už nezvládnu. Bylo tam prostě parádně. Jarně se probouzející příroda, výlety po poloninách, kde je spousta chatrčí pro pastevce, kteří přicházejí na jaře a zůstávají do podzimu. Teď bylo ještě brzo, všechno zelo prázdnotou. Vyšlo nám pěkné počasí, svítilo sluníčko, dokonce jsme si udělali i první jarní ohýnek.

Po víkendu se těště na nové fotky z čarokrásné Sighisoary:)

Na picasu najdete fotky z víkendu v horách:)
http://picasaweb.google.com/Teromania
Komentář přibude brzy, jsem teďka nějak moc busy...
Dneska ráno jsem narazila na plakát s pozvánkou na slovenský filmový festival. Tak jsem hnedka odpoledne šla na dokument Slepé lásky, který jsem chtěla vidět už když jsem byla doma. Dávali ho v Jičíně těsně před mým odjezdem sem a já ho v zápalu balení nestihla, tak jsem si ho tady nemohla odpustit. A líbil se mi, rozhodně stál zato, doporučuju.
Krom toho jsem tam potkala bratry Slováky a dokonce i dva Čechy a po 5 týdnech jsem mluvila česky!!! což bylo přeci jen trošku nezvyklé.
Zítra a pozítří festival pokračuje:)

Můj pokoj je opravdu malý
Prohledala jsem ho celý, ale futrál od spacáku ne a ne najít. Uplně přesně si pamatuju, že sem si myslela, že ho budu hledat a proto jsem ho dala na bezpečné místo s tím, že ho mam krásně uschovaný. Kde to jen může být??? Tak řesím, jak ho nacpat do báglu, aby zabral co nejmíň místa. Nakonec jsem ho narvala do plusácký igelitky a vtěsnala na dno báglu. Na to hadry, jídlo, víno, kartáček a sem ready vyrazit na víkend na chatu do hor. Se těším:) Sluníčko svítí, ale honěj se mraky, poslední dva dny bylo vskutku aprílové počasí, střídavě sněžilo a svítilo slunko.

Kdybyste viděli, jak si tady vařím...právě dojídám svůj dnešní oběd než odjedu, je mi líto ho vyhodit. Páč mám jen dva malé hrnečky na vaření, snažím se tu o Eintopfy, maximálně Zweitopfy:) Dneska sem v jednom dělala pohanku a v druhém sojové kostky. Přemejšlela sem, jak si k tomu uvařím zeleninu co nejrychlejc, tak jsem přihodila kostky mrkve a červené řepy k soje a vznikl zajímavý kalaš. Dochutila sem to česnekem a docela to ušlo. No kdo mě zná, asi ho to nepřekvapí...

juhů, konečně do hor!

Nějakou boží náhodou jsem potkala lidi z Horského Apusenského klubu a ti mě vzali v neděli na výlet. Vlastně jsem se mezi ně dostala díky Svenovi, který jelikož tu je už od září, tu má spoustu známých a oni mu to nabídli a páč měli volné místo v autě, mohl přivést někoho dalšího:)
V neděli ráno v půl osmý nás u kolejí vyzvedl horal Mihai se svým autem (kupodivu ne Dacií:). Cestou jsme se ještě stavili pro Lauru a Rareše a pak jsme mohli vyrazit do Apusen, což je horstvo na jihozápad od Cluje. Drandili jsme si to na jih přes městečko Turda po děsných silnicích a silničkách do vesničky Rimetea. Tam jsme se setkali s dalšíma lidma, takže nás nakonec bylo asi 9 nebo 10. Všici to jsou mladý lidi, studenti, kteří mají rádi hory. Scházejí se každou středu večer, hned mi nabídli ať přijdu taky:) Skoro každý víkend jezdí do Apusen, někdy podnikají i vícedenní výlety s přespáním na jejich chatách v horách. Tak myslím, že to je to co jsem tady hledala! Taková klika! Byli hrozně přátelský a otevřený a nedělalo jim problém mluvit kvůli nám anglicky. Krom toho jsem od nich pochytila i trochu rumunštinu za ten den, takový ty spontánní reakce jsem mohla odkoukat a odposlouchat, jako třeba naše "fakt?"-"serios?" a další.
Mrkněte na webpicasa, tam uvidíte fotky z výletu. Rimetea je moc útulná a na Rumunsko neobvykle čistá vesnička. Všechny baráky jsou natřené na bílo, až to působí skoro uměle. Divila jsem se, jaktože to tam je tak upravené a bylo mi řečeno, že obyvatelé dostali peníze od vlády na natření svých domů, páč je to turistické místo, tak aby udělali dojem.
Z téhle vesničky jsme vyrazili přes louky a lesy do kopců. Občas jsme šli sněhem, ještě tady leží zbytky. Byli jsme v nadmořské výšce nahoře kolem 1000-1200 metrů. Svítilo sluníčko a už docela citelně hřálo. Dělali jsme pauzy a vyhřívali se na sluníčku. Za celou cestu jsme nepotkali žádné turisty, jen několik divokých psů a ty nás vždycky chvíli doprovázeli. No pro mě to byl balzám na duši po měsíci stráveným výhradně ve městě!
Při cestě zpátky jsme se ještě zastavili v Turdě v cukrárně, dělaj tady fakt výborné dortíky!

Připomínám odkaz na fotky: http://picasaweb.google.com/Teromania

I got sick
Tenhle týden jsem pořádně nic nedělala, páč jsem trochu ochořela a tak jsem nejvíc ze všeho vydatně spala. Školu mám nakonec jen pondělí-středa. Konečně se mi ustálil rozvrh a mužu vám napsat, na jaké předměty tady chodím. Vybrala jsem si 3 (tzn. všechny) z nabídky magisterského programu British Cultural Studies:
Media Issues: Grammar of TV Productions (to je o soap operas:), zatim jsme se dívali asi na 5 dílů Coronation Street)
Language and Society (tady se učíme o Skotsku, Walesu a Irsku, hlavně politický systém, historie, kultura, zásadní filmy, ...)
British educational and law system (to bylo zatím o právním systému GB, jaké jsou tam soudy, kdo je přítomen u soudu, jak se ty osoby nazývají v angličtině a tak)

Krom toho chodím dvakrát týdně na rumunštinu a ve středu večer na německou konverzaci, kde se zabýváme aktuálními tématy z německých novin.
Jako blokovku budu mít později něco jako Language and culture z katedry překladatelství, když už jsem tady přes tuhle katedru, musela jsem si u nich něco vybrat:)
Krom toho mám dva tandemy: německo-rumunský a německo-španělský. Učím dvě Rumunky němčinu a jedna se snaží se mnou konverzovat trochu rumunsky a ta druhá španělsky. Docela se mi míchá rumunština do španělštiny, není to uplně ideální učit se zároveň dva podobné jazyky...

Už to vypadalo, že nastane jaro
1. března, minulou neděli, se tu slavil svátek příchodu jara. Lidé si dávali "Marcišor" (takhle se to rumunsky nepíše, ale nevim kde najít na klávesnici ty jejich různé značky jako třeba "t" s ocáskem a "a" s kulatým háčkem:) stejně byste si s tim většina nevěděla rady:). To je vlastně jen taková bíločervená stužka svázaná do mašličky a u toho je nějaký atribut jara. Já jsem ji dostala od Evy, mám ji se sněženkou a nosim ji připnutou na kabátě. Červená symbolizuje mužskou sílu a energii a bílá ženskou moudrost.
Podobný zvyk mají i v Bulharsku. Moje bulharská kamarádka Diljanka mi dala jakousi červenobílou šňůrku na ruku jako symbol jara a mám ji prý nosit tak dlouho dokud neuvidím čápa. Pak si ji mám sundat a uvázat na nejbližší strom. Tak se to prý v Bulharsku dělá. "A co když žádného čápa nepotkám?", napadlo mě hned, a Diljanka na mě mrkla: "Don´t worry!". Je to hrozně milá holka, strašně pozitivní člověk, pořád se usmívá. Bydlí jen o patro nade mnou, tak k ní často chodím na čaj (její spolubydlící má rychlovarnou konvici-takový luxus!).
Tento víkend ale příchod jara uplně zhatil. Skoro celou sobotu lilo a v neděli dokonce sněžilo a sněžopršilo až z toho je zas pěknej hnus na zemi! Zase blátíčko, noroi:)

Další víkend je tu, strašně to letí.

Je ošklivo, takže jsme zase nikam nevyrazili. I když to vypadalo velice slibně! Ania, Polka, co tu je se mnou taky přes Ceepus, studuje ekonomku a včera pořádali mezinárodní konferenci a dneska pro její účastníky výlet do soutěsky u města Turda kousek od Cluje. Mohla vzít další 2 lidi, tak mě to nabídla plus eště Mackovi, jednomu Polákovi. Jenže když mě dneska v 7 ráno vzbudil budík a já koukla z okna, děsně lilo a tak sem to zabalila a spala dál. Představila sem si zas to bahno všude a neměla chuť nikam jet (btw. bahno se rumunsky řekne "noroi", to si moc dobře pamatuju:). Možná je to trochu omluva za mou lenost a neschopnost ráno vstát, což se mi moc nestává, ale fakt sem neměla motivaci... Krom toho jsem věděla, že musím dělat první prezentaci do školy, hned na pondělí. Na první hodině "Language and Society" mě ten učitel vrazil do ruky knížku a řek, že mám do příštího týdne přečíst první dvě kapitoly a poreferovat o nich. Je to cosi o Walesu, asi 50 stránek. Ale vůbec se to nečte jednoduše a docela mi to trvá, takže mám čtecí víkend! takhle jsem si to tu teda nepředstavovala...

Ale mám radost, že jsem objevila park, kam se dá jít běhat:) Odpoledne jsem to doma už nevydržela a vyběhla do univerzitního parku, je sice malý, nakroužila jsem tam 4 kola, ale aspoň něco. Jsou tam docela pěkné cestičky, na zemi malé kamínky, ne asfalt, tak se na tom dobře běhá. Po cestě jsem potkala další 2 Erasmáky, kteří řikali, že by taky chtěli chodit běhat a ať jim příště řeknu, tak nás nakonec třeba bude víc... ale vim, že často u lidí zůstane jen u toho "chtít":)

Krom toho jsem tu už před 2 týdny objevila konečně "gym" a chodim tam na tae-bo. Bylo to ale docela náročný najít tu nějaký sport centrum, zdá se mi, že Rumuni moc sportovní nejsou. Holky Rumunky co se mnou studujou se zdaj bejt pěkný buchty, dyž jsem se jich zeptala, esi nevědí o nějakým dobrým sportcentru, nikdy nic konkrétního nevěděly, do hor nejezděj ... ale zas uměj dobře jazyky...



Welcome party

Ve čtvrtek jsme měli od 22 hodin Erasmus welcome party v Avenue clubu na třídě Memorandumului:) Bylo to šílený! jakýsi disco club, kde děsně řvala hudba a dalo se tam komunikovat leda nonverbálně, jinak jen popíjet a tancovat. Naštěstí pár kamarádů taky nebylo moc spokojených jako já, tak jsme se asi po hodině zvedli a přesídlili do mnohem příjemnějších barů. Sven, to je jeden Němec, co už tu je od zimního semestru, to tu má obhlídlý, tak nás zavedl do několika parádních barů, uplně schovaných někde v zadním dvoře baráku, kdo to neví, nemuže to najít. Schodli jsme se, že takových míst je tu spousta a že je budem objevovat. Páč tam brzo zavírali, šli jsme potom do podzemního jazz clubu a byli tam asi až do 3.

PS: ledničku ještě pořád nemam a vypadá to, že asi ani nebude... a krom toho, když jsem šla za vrchní kolejbábou, řekla mi, že zatim žádný na PRODEJ nejsou, takže bych si ji musela koupit! Pomalu si zvykám žít bez ledničky, co potřebuju, dávám na okno, zatim to jde dokud je zima.

RUMUNSKEJ BLEŠÁK

Včera jsem tu zažila zatím asi nejsilnější zážitek, vyrazila jsem na bleší trh. Vůbec nic jsem o tom dopředu nevěděla, kamarádi, s kterýma jsem tam jela taky ne. Z nádraží jsme jeli šalinou až na konečnou, někam kamsi na uplný kraj města, kde to vypadalo jak na vesnici, dost chudě a omšele a všude pěkný nepořádek. Jsme vystoupili na jakési louce, kde postávaly skupinky lidí nabízející různé zboží, které leželo po zemi kolem nich na novinách nebo na igelitkách, ale vrchol bylo to neuvěřitelné bláto!!! Tam bylo tak aspoň 5 čísel rozbředlé hlíny, všici byli jak kačeři plácající se v blátě! Když jsme to viděli, byli jsme všici dost zaskočení, ale co, když už jsme tam dojeli, museli jsme do toho. Tak jsem si aspoň trochu vyhrnula gatě a vydala se "nakupovat". Hned mě zaujaly papírový krabice s nádobím, hrnkama, čajovýma konvičkama, hrncema a dalším kuchyňským vybavením. Chtěla jsem si koupit rychlovarnou konvici, ale Sven mě varoval, že se nedá zkusit, esi opravdu funguje a že by to mohl být nějaký šmejd. Pravda, ale trochu škoda, byla levná. Daly se tam vyhrabat pěkné věci a už sám o sobě ten akt hrabání a hledání byl velice dobrodružný a docela jsme se u toho nasmáli:) Já sem si tam vyhrabala ostrý nůž (páč do teď sem tu měla jen malou kudličku) a takové dvě pěkné čajové mističky, vše za 5 lei, to je asi 40 korun. Pak jsem si vyhlídla konvičku na čaj, ale než jsem se rozhoupala, vzala mi ji jiná holka. Všici, co máte rádi staré nádobí byste se tu vyžili, myslela sem hlavně na Martinku z našeho privátu:) Byla škoda, že to už balili, když jsme přijeli, takže sem si nestihla koupit hrnec, který fakt nutně potřebuju. Budu tam asi muset za tejden znovu... Krom nádobí se tam dalo najít všechno možné jako třeba přeskáče, lyže, stroje do posilovny, pneumatiky, pravoslavné ikony, mikrovlnky, křesla, gauče, kola, autosedačky pro děti atakdále. Dám fotky na picasa, ať z toho taky něco máte, byla to fakt síla. Teď mi akorát zbývá umejt ty špinavý boty. Kalhoty si asi ještě nechám na za tejden...